Jsem obyčejný vesnický ředitel školy na konci světa, kde se individuálnímu vzdělávání na prvním stupni (podle školského zákona) i na druhém stupni (v pokusném ověřování MŠMT) cíleně věnujeme více než šest let. Nyní se měl údajně ministr školství vyjádřit proti domácímu vzdělávání, snad s obavou, že by se tak mohly šířit extremistické názory.
Několik desítek žáků v domácím vzdělávání se dá rozdělit do čtyř skupin. První skupinu tvoří vrcholoví sportovci, kteří denně mnoho hodin trénují. Druhou skupinou bývají ti, kteří v běžné škole zažili i dost zlého - zažili šikanu, zhoršil se jejich zdravotní stav, někdy také psychický stav. Ve třetí skupině jsou žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, kterým velmi pomáhá individuální vzdělávání. Do čtvrté skupiny patří děti, jejichž rodiče mají jasnou představu o hodnotách, které jim chtějí předávat - jsou to nejen příslušníci státem registrovaných církví, ale také lidé žijící více v souladu s přírodou. S těmito rodiči a jejich dětmi jsem strávil a trávím stovky hodin při setkáních, při seznamování se s jejich příběhy, při zvažování všech pro i proti povolení individuálního vzdělávání, ale nikdy jsem nenarazil na extremisty. Poznal jsem naopak řadu velmi zajímavých a uvážlivých rodičů, kterým moc záleží na jejich dětech, a pro tuto formu vzdělávání mají skutečně závažné důvody. Někteří z těchto rodičů a jejich dětí se v březnu představí v ČT v pořadu Děti na tahu.
Jsem ředitel, který rodičům a žákům věří, ne už dopředu jim dává nálepku jen proto, že tento způsob vzdělávání "nemusí". K žákům a jejich rodičům přistupuju s důvěrou, nevidím v nich nepřítele, už dopředu jen problémy.
Námitky
Nejčastější námitky proti individuálnímu vzdělávání se týkají odborné způsobilosti rodičů a socializace těchto dětí. Řada individuálně vzdělávaných žáků v naší škole je doma vyučována učiteli; část rodičů jsou sami učitelé na základních, středních i vysokých školách, další vzdělavatelé těchto žáků mají vyžadované vzdělání. Kritikové uvádějí, že doma vyučované děti jsou sociálně nepřipravené vyrovnávat se se skutečným světem. Tvrdí, že socializace ve škole je lepší, protože se dítě dostává do vztahu s větším počtem vrstevníků a má tedy více příležitostí pro sociální interakci. Opomíjí však skutečnost, že socializace začíná a probíhá na prvním místě v rodině, která není izolovanou jednotkou; je obklopena příbuznými a rodinami přátel. K tomu přistupují i společenské aktivity rodiny – nejrůznější zájmové aktivity, různé spolky, sdružení, apod., kde dítě vstupuje do kontaktů nejen s vrstevníky, ale i s lidmi různého věku, různých profesí, různých životních názorů.
Naše škola je velmi vstřícná individuálnímu vzdělávání; respektujeme odpovědnost, práva a povinnosti rodičů (zákonných zástupců) nebo jiných osob právně odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho orientace a usměrňování při výkonu práv v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi; uznáváme právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání podle Úmluvy o právech dítěte, kterou Česká republika implementovala do svého právního řádu již v roce 1991. Je pro nás samozřejmostí zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce podle školského zákona, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní.
Propracovaný model
Škola má proto propracovaný model individuálního školního vzdělávání dětí na prvním a druhém stupni, zdravotně znevýhodněných žáků (s podporou vzdělávání zdravotně znevýhodněných žáků), žáků nacházejících se s rodiči dlouhodobě v zahraničí, dalších žáků, kterým z různých důvodů (rodinných, sociálních, společenských, psychických) pomáhá individuální vzdělávání.
Naše škola se neomezuje jen na přezkoušení v pololetí a na konci školního roku, ale naše i-škola MOODLE je internetový systém komplexní výukové podpory během školního roku. Je to virtuální škola se všemi ročníky základní školy, naplněnými vyučovacími předměty pro jednotlivé ročníky a v nich jsou tisíce nejrůznějších výukových materiálů a podpůrných materiálů od učebních textů a prezentací přes pracovní listy, cvičení, úkoly, až po testy a písemky, pokynů, výukových prezentací a videí, online testů. Jinými slovy – vedeme je, nabízíme jim tematické plány, databázi výukových materiálů, příprav, zápisů hodin, nejrůznějších textů v různých formátech – textových, audio i video formátech apod., obrázky, schémata, fotografie, či interaktivní díla vytvořená v některých z výukových programů; nejrůznější testy pro online i pro práci na lokálním počítači. Nedílnou součástí je online výuka ve virtuální třídě na virtuální tabuli, do které se nám individuálně vzdělávaní žáci denně přihlašují; samozřejmostí jsou online komunikace a konzultace s rodiči a žáky.
Zbytečné nálepkování
Nesdílím obavy z většího rozšíření individuálního vzdělávání, týká se to ani ne promile žáků; viz zkušenosti z uzákoněného individuálního vzdělávání na prvním stupni; ustanovení o povolování jsou dostatečná, aby nedošlo k zneužívání této možnosti; jsou daná přesná pravidla, žáci jsou přezkušováni. Navíc - není mnoho rodin, které tento způsob plnění povinné školní docházky volí; které si mohou tento způsob výuky dovolit, kterým životní okolnosti tento způsob výuky umožní; a to z mnoha důvodů – např. sociálních, pracovních, vzdělanostních, finančních, časových.
Zajímalo by mě, jestli se ministr s některými individuálně vzdělávanými žáky a jejich rodiči setkal a skutečně se snažil pochopit jejich důvody pro tuto volbu. Já ano, velmi často se s nimi setkávám, proto je vidím jinak.
Vyjádření o extrémních světonázorech v souvislosti s individuálním vzděláváním se mě dotýká i osobně, neboť podobné nálepkování, kádrování jsem zažil a pocítil, když naše rodina byla označena za silně nábožensky založenou. Nechci, aby se vrátila doba, kdy nás zase někdo takto, navíc bez důkazů a už dopředu kádruje, nařizuje, kdy nám vnucuje co je to jediné správné, aby to zase „měl pod kontrolou“.
