Překvapuje mě pokrytectví ředitelů, kteří uvádějí, že kvůli šetření musejí na prázdniny propouštět a že se snaží svalovat vinu na nedostatek financí. Nechápu, proč situaci zatemňují. Kde mají finance, které škola na platy dostala při stanovení rozpočtu? Proč to ředitel dělá? Bylo by zajímavé podívat se na ekonomiku takové školy.

Ředitel školy přece plní úkoly statutárního orgánu, jeho práva a povinnosti vyplývají ze zákonné úpravy, on proto dobře zná výši rozpočtu, umí si spočítat náklady na platy. Jak tedy řídící práci vykonává? Vždyť navíc ta finanční částka, kterou „ušetří“ na nákladech na sociální a zdravotní pojištění a za plat, je zanedbatelná.

Stejně se tím nepodaří moc ušetřit

Podle mého názoru si ředitel či ředitelka moc nepomůže, neboť propouštěný pedagog má nárok na proplacení dovolené, čili ušetří jenom jeden měsíční plat. Propouštěnému zaměstnanci přece přísluší dovolená za kalendářní rok, popřípadě její poměrná část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Takže z toho žádná velká úspora nekouká.

Samozřejmě, napadá mě několik důvodů, proč to ředitel dělá. Například může chtít „přilepšit“ některým stávajícím učitelům. Nebo, a to je obzvlášť zavrženíhodné, co ušetří na učiteli, může jemu „vylepšit“ případnou odměnu od zřizovatele, neboť ta se řediteli vyplácí z platového rozpočtu ...

Stojí nejistota zaměstnanců a degradace pedagogické profese za to?

Podívejme se na to jiným pohledem. Jak na takové škole může vypadat koncepce, jak jsou podporováni zaměstnanci a jak se dbá na jejich profesní rozvoj ...

Důsledkem takových praktik je vyčerpání, profesní a osobní rezignace učitelů, do škol je vnášena nejistota a pochybnosti o perspektivách ve vzdělávání, což se bezpochyby musí projevit i ve zhoršeném výkonu.

Nezanedbatelná je tato situace také z pohledu prestiže učitelského povolání. Není jistě pro učitele příjemné přijít na úřad práce. Je to otázka degradace společenského postavení, zpochybňování učitelovy náročné práce.

Kantoři jsou tak udržováni ve společenské i existenční nejistotě. Jak se budou na takto postiženého učitele dívat další zaměstnavatelé, když se bude s odstupem času ucházet o nové pracovní místo a bude předkládat přehled svého zaměstnání, na kterém bude pracovní poměr přerušován evidencí na úřadě práce?

Propuštěn podle platné smlouvy na dobu určitou

Mnoho učitelů stále považuje svoji práci za poslání, chce prospět společnosti. A ředitelé je přitom posílají na úřad práce. Role učitele jako reprezentanta společnosti a spolutvůrce jejích hodnot dostává tak pořádnou ránu. Učitelé se však bojí veřejně něco říci, neboť pokud zřizovatelé tolerují takovouto amorální praxi, jsou proti tomu bezmocní.

Není se co divit, že učitelé mlčí a nechají si líbit podobné praktiky. Mají strach, že by je v září ředitel, když už jim to přislíbí, nepřijal zpět. Na jeho místo si dokáže sehnat jiné učitele.

Navíc v době, kdy na úřadě práce přibývají uchazeči z řad učitelů, není výjimkou, že ve školách stále učí dost důchodců, kteří si rádi vylepší svůj důchod. Česká školní inspekce, pokud by tuto situaci chtěla prověřit, při svém zkoumání většinou zjistí pouze fakt, že učitel byl na léto propuštěn podle platné smlouvy na dobu určitou.

Bezzubí odboráři – proč nejednají se školskou radou?

A co na to říkají školské odbory? Jak se dokážou postavit za řadové učitele? Odboráři by přece mohli třeba upozornit zřizovatele na postup ředitele konkrétní školy. Já jsem přesvědčen, že by mohli upozornit na takový postup ředitele alespoň školskou radu. Vždyť školská rada může v případě vážných nedostatků v práci ředitele školy navrhnout zřizovateli jeho odvolání. Ale to všechno je na dlouhé lokte.

Školské odbory by měly zajišťovat školám metodickou pomoc, poskytovat konzultace v pracovněprávních vztazích a mzdových otázkách pracovníkům školství, tedy určitý servis. Ale tyto otázky by měli velmi intenzívně klást sami školští odboráři, ke kterým já nepatřím.

Na druhé straně – může to být pochopitelně účelové chování

V případech prázdninového propouštění učitelů se dále přímo vnucuje otázka, kdo více pochybil, zda ředitel školy, který podle mě pochopil slabost řízení ze strany svého zřizovatele a beztrestně využívá svého postavení k provádění těchto pochybných a neetických opatření, anebo zřizovatel, který evidentně nezvládá své povinnosti vůči škole, ani svou zřizovanou školu.

Ale na druhou stranu, lze se divit ředitelům, kteří jsou v nejistotě, zda skutečně od září nového školního roku dostanou finance v rozpočtované výši, zda například nebude jejich škola „optimalizována“, jak se v poslední době uvádí, zda budou mít dostatek žáků v novém školním roce, zda jim z tohoto důvodu nebude výrazněji zkrácen rozpočet, že se takto účelově chovají?