Se šesťáky jsme se pustili do velikého projektu. Rozhodli jsme se navrhnout skákací panáky a namalovat je na hřiště za školou.

Projektu předcházela řádná příprava. Nejdříve děti panáka načrtly, ale nebylo to vůbec jednoduché. Docela dlouho se řešilo, jak veliké vlastně mají být obrazce, z kterých se budou skládat. Padaly otázky jako: „Co když bude chtít skákat i deváťák?“ „Jak velkou má nohu?“ Museli promyslet i další technické parametry, a proto si žáci panáky narýsovali na čtverečkovaný papír, vymalovali je a kvůli odhadu spotřeby barvy vypočítali obsah a obvod vzniklého obrazce. Jak je potřebné vypočítat obvod, jsme zjistili, až se nám minula páska, kterou bylo nutné použít před závěrečnou malbou. Ve třídě je čtrnáct žáků, ale na hřiště se vejdou jen čtyři výtvory, co teď? Děti oslovily pana ředitele, učitele a další zaměstnance školy, aby oni rozhodli o výběru.

A konečně přišel den, kdy se začalo s realizací. Vše promyšlené a nachystané, na nic nezapomenout a i díky stále přetrvávajícímu slunečnému počasí jsme se mohli pustit do malby. Nejdříve se rýsovalo, oblepovalo a poté na řadu přišlo malování. U toho jsme se zapotili nejvíce, protože namíchat ten správný odstín, nenanést moc barvy a nepřetáhnout, není žádná sranda. Skákací panáci jsou hotoví, děti jsou na sebe pyšné, naučily se spoustu nových věcí a teď nezbývá jen si jít zaskákat.