„Kovej, kovej, kováříčku,
okovej mi mou nožičku.
Okovej mi obě,
zaplatím já tobě.“

Minulý týden jsme se vydali do kovárny. Brzy ráno jsme se sešli ve školce a vydali se na zastávku, odkud jsme jeli autobusem do Uherského Brodu. Cestu k našemu cíli jsme si zpříjemnili zastávkou v pekárně, kde jsme dostali ještě teplé šátečky. Naše putování jsme si zkracovali společným zpíváním a opakováním známých básní. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli na místě určení. Na místě nás přivítal profesionální kovář, pan Matyáš. Ten nám pověděl, co je jeho náplní práce, co nejčastěji vyrábí a s jakým nářadím pracuje. Někteří odvážlivci se snažili zvednou kladivo Tondu, které vážilo přibližně 5 kg. Na ukázku nám pan kovář ukázal, jak se vyrábí ručně kovaný hřebík s kulatou hlavou, který jsme si na památku odvezli do školky.

Po vyčerpávající přednášce jsme šli posvačit na zahradu. I když se děti na svačinky těšily, Emička se o svůj jogurt dobrovolně rozdělila s kočkou. Volný čas děti trávily na zahradě, kde si mohly prohlédnout králíky, slepice, bažanty, želvy a dětmi nejvíce oblíbenou kočku.

Při odchodu jsme si ještě prohlédli paroží různého druhu. Tady jsme předvedli, že opravdu víme! Paroží jelena, daňka a srny jsme poznali bez problémů.

Tak ještě společnou fotku na mostě, zamávat vláčkům a hurá zpátky do školky.